Dajbych.net


Raketoplán Atlantis byl vyřazen

, 3 minuty čtení

Po dvaceti pěti letech služby a třiceti dvou misích byl ze služby vyřazen rake­to­plán At­lan­tis. Je po­j­men­o­vaný po první am­er­ické oceáno­grafické lodi. Ve flotile rake­to­plánů byl čtvrtý postavený a druhý služebně ne­jm­ladší. Jeho první let do ves­míru se uskutečnil 3. října 1985, kdy vynášel družici min­is­ter­stva obrany Spo­jených států. Celkově letěl na oběž­nou dráhu s nák­la­dem Pen­tagonu pět krát.

Během své pě­tad­vacetileté služby vy­pustil sondy Mag­el­lan k Venuši a Galileo k Jupiteru, vy­nesl Comptonovu gama ob­ser­va­toř, letěl 7krát ke stanici Mir a 11krát k ISS. Před rokem se vy­dal k páté servisní misi Hub­bleova ves­mírného dalekoh­ledu.

At­lan­tis star­to­val do ves­míru už půl roku po svém roll­outu. Byl prvním rake­to­plánem, který vy­pustil mezi­plan­etární sondu. Jeho ne­jdelší mise tr­vala takřka 14 dnů. K ISS do­pravil evrop­skou lab­o­ra­toř Colum­bus, am­er­ickou lab­o­ra­toř Des­tiny, modul Quest, šest nos­níků (S0, S1, P3, P4, S3, S4) a solární pan­ely. Celkový počet as­tro­nautů a kos­mo­nautů, kteří letěli v At­lan­tisu, dosáhl čísla 155. Z nich 146 ab­solvo­valo na At­lan­tisu celou svou misi, zbylí použili rake­to­plán jako do­pravní prostředek k or­bitální stanici. Celková vzdálenost, kterou At­lan­tis během svých letů urazil, od­povídá 1010ná­sobku vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem.

V době, kdy rake­to­plány končí, vlastně teprve víme, jak by­chom je měli správně postavit. Dnes by ne­musel mít tro­ji­tou hy­drauliku, pro­tože jsou dos­tupné mo­tory s dostatečným točivým mo­mentem. Je možné vy­ro­bit le­hčí te­pelný štít a jsou dos­tupné lepší sl­itiny a kom­poz­ity. Rake­to­plány jsou sice drahé, je­jich vina to ale není. Kdyby nebyl tlak na to, aby byla výzkumná střediska a továrny roze­sety po celých Spo­jených státech, od­padla by drahá do­prava, roze­bírání, balení a opětné ses­tavení. V pří­padě je­jich častějších letů by cena jed­noho nebyla tak enormní. Většinu nák­ladů totiž tvoří zbytečně ro­zlehlá in­fras­truk­tura. Ke zlepšení chy­běla dostatečná vůle. Skoro všechny ino­vační pro­gramy rake­to­plánů byly kon­gre­sem seškrtány s odůvod­něním ve smyslu: „Už vám to ně­jak lítá, tak de­jte pokoj.“

Rake­to­plán je jed­iné skutečné ves­mírné plavidlo. Během své cesty na oběž­nou dráhu nenávratně ztratí jen palivovou ná­drž. Po návratu se provede potřebná údržba, dodá se velká palivová ná­drž, při­dají se ob­novené pos­tranní po­mocné rakety a je schopný znovu od­s­tar­to­vat. Proti tomu se lodě jako Apollo nebo So­juz vrací z ves­míru v podobě malé kap­sle s posád­kou. Do­prava nák­ladu z oběžné dráhy na Zemi v nich možná není. Rake­to­plán slouží svému účelu velmi dobře – k levné časté do­pravě nák­ladu na oběž­nou dráhu nebo z ní. Každý z jeho tří hlavních mo­torů váží víc než první kos­mické lodě. Je ale potřeba si uvě­domit, že ro­bust­nost rake­to­plánu kvůli do­pravě mo­torů zpět na Zemi zastává eko­nomickou funkci. Nák­lady na každý start tím sníží o dvě třetiny.