Vesmírné smetí

Ve vesmíru jsou statisíce drobných úlomků. Jedná se zbytky třetích stupňů raketových nosičů, nebo vysloužilé družice. Jejich hybnost je obrovská, proto mohou poškodit plášť ISS. Objekty větší než jeden centimetr dokáží zachytit radary USAF. Na základě jejich varování se pak vydávají pokyny pro manévrování ISS nebo vydávají doporučení neprovádět EVA. Mezi různými úlomky na orbitě je také asi 44 vysloužilých plutoniových termoelektrických generátorů.

Plutoniové generátory používaly sovětské radarové družice, které sledovaly západní loďstvo. Družice musely létat nízko, aby mohl radar zjistit co nejvíce údajů. Solární panely neměly tou dobou dostatečný příkon pro provoz radaru. V druhé řadě by také třením o atmosféru výrazně snižovaly dráhu družice, což by krátilo její životnost. Metodu snížení dráhy solárními panely použila cíleně například sonda Mars Global Surveyor. Rusové po skončení životnosti vystřelili jádro orbitálního reaktoru na vyšší dráhu (alespoň tedy u těch, kde odpalovací systém neselhal), kde vydrží stovky let. Na druhou stranu se však do prostoru uvolnila radioaktivní kapalina primárního okruhu reaktoru.

Stupeň PAM-D po vynesení družice NAVSTAR GPS nakonec dopadl do pouště v Saúdské Arábii.
Stupeň PAM-D po vynesení družice NAVSTAR GPS nakonec dopadl do pouště v Saúdské Arábii.

Místo plutoniových reaktorů jdou také použít radioizotopové články, například s radioaktivním plutoniem 238. Vyzařuje sice jen alfa částice, které odstíní obyčejný papír nebo několik centimetrů vzduchu, ale je jedovaté. Je to vlastně nejtoxičtější anorganická látka. V dubnu 1964 zanikla v atmosféře navigační družice Transit-SB. V atmosféře se sice rozptýlil jen kilogram plutonia 238, ale i to stačilo na to, že NASA z politických důvodů používá radioizotopové články jen v nezbytných případech pouze na meziplanetárních sondách.

Největší problém způsobila Čína, když demonstračně sestřelila družici řízenou střelou. Po jejím zásahu vzniklo 11. ledna 2007 přes 2 300 úlomků velikosti golfového míčku a 30 000 úlomků velikosti mince. Spojené státy krátce na to také sestřelily svou družici USA 193, ale protože byla na sklonku své životnosti, úlomky byly na nízké dráze, takže neměly co ohrozit.

Počet evidovaných úlomků roste. Největší nárůst způsobylo čínské sestřelení vlastní družice v roce 2007.

Nádrže posledních stupňů nosných raket jsou vesmírné časované bomby. Obsahují zbytky paliva, jehož objem může dosahovat i desítek kilogramů. Jak se nádrž slunečním zářením roztahuje a smršťuje, postupně ztrácí pevnost, až jednoho dne exploduje. Tím vznikne z jednoho velkého objektu, který se dá snadno sledovat, řada menších, které se sledují špatně. Novější nádrže mají ventily, které se po vynesení užitečného zatížení mírně otevřou, aby palivo volně vytěkalo do prostoru, nebo v nádrži ztuhlo.

První neřízená srážka dvou družic nastala v dějinách naší planety 12. ledna 2009, kdy se nad Sibiří střetly dvě telekomunikační družice. Aktivní civilní družice Iridium 33 se srazila s nefunkční vojenskou družicí Kosmos 2251. Ač se dráhy všech aktivních a pasivních družic sledují, aby mohly ty aktivní případně manévrovat a srážce předejít, vypočtená dráha Kosmu 2251 nebyla přesná. Po střetu vzniklo na 600 úlomků, které mohou poškodit okolní družice. Na dráze, kde ke srážce došlo, je totiž vcelku rušno.

Průstřel radiátoru raketoplánu Endeavour neznámým úlomkem z mise STS-118.
Průstřel radiátoru raketoplánu Endeavour neznámým úlomkem z mise STS-118.

Nejvíc těsno je na polární dráze, protože z ní lze snímat celou planetu. Je na ní naprostá většina vojenských družic a tím pádem i nejvíce odpadu. Pokud družice neselže z nenadálých příčin, je těsně před ukončením životnosti převedena na vyšší dráhu, aby její dráha nebyla kolizní s drahami aktivních družic. Dělá se to proto, že pro návrat do atmosféry je potřeba změna rychlosti o 1 500 m·s⁻¹ kdežto převedení na parkovací dráhu pouze 11 m·s⁻¹. To je však také skvělé místo, kam lze zaparkovat vojenskou družici a předstírat, že už není aktivní.

V březnu 2009 musela posádka ISS preventivně zaujmout místo ve svém křesle v evakuačním Sojuzu. Ke stanici se nepozorovaně přiblížil shluk úlomků. V době jejich odhalení už bylo příliš pozdě na manévrování stanice. Proto se posádka připravila k evakuaci v případě zasažení stanice a následné dekomprese.

Druhý stupeň rakety Delta-II vyfocený družicí XSS-10.
Druhý stupeň rakety Delta-II vyfocený družicí XSS-10.

Zatím největší pasivní družicí, která neřízeně vstoupila do atmosféry, byl 43 tunový Saljut 7. Stanice Skylab a Mir byly sice větší, jejich zánik byl však řízený. Dvacetitunový Saljut 7 byl vynesen raketou Proton. Jednalo se o významný článek ve vývoji modulárních stanic. Nacvičovalo se na něm připojování dalších modulů. V roce 1985 byl rozšířen o dvacetitunový Kosmos 1686, což byl upravený TKS, tedy zásobovací loď pro vojenské stanice Almaz. Od roku 1986 nebyla stanice obývaná a v únoru 1991 vstoupila do atmosféry. Zbytky, které v ní neshořely, dopadly na území Argentiny.

0
?
?
0